ŽIVOTOPIS - ING. ARCH. KATEŘINA HOLMANOVÁ

Narodila jsem se mámě Svatavě a tátovi Jiřímu. Potom se narodil můj bratr Jiří a sestra Jana.
Má babička Marie mívala v krabiče schovanou jednu z mých prvních dětských kreseb. Ráda jsem se jako malá dívala na strýce Arnošta jak maloval. A později mě i něco o malování naučil. Milovala jsem knížky o slavných malířích. Byla jsem v pár velkých galeriích a ráda se do nich vracím. Malování mě přivedlo k práci architektky a tím k lásce k prostoru. Se sestrou jsme si poprvé povídaly o Bohu.
Začala jsem malovat své první oleje. Namalovala jsem portrét mého dědečka Josefa.
Přišla ke mně láska. Potkali jsme se ve smyslu pro humor, povídali jsme si o Bohu. A pak ode mne láska odešla. Když mi bylo před Vánocemi nejhůř, tak mi malování vrátilo radost do života. S malými dcerami Hankou a Sárou jsme společně malovaly obrazy, ale potom už jsem musela po své cestě. Po nějaké době zmizela, začínala jsem obraz, věděla jsem co chci namalovat, ale nebylo to ono. Čekala jsem.
Okolo mých narozenin jsem na hrudi pocítila kruh citlivosti bez kůže a cesta se mi znovu ukázala. Cesta k Bohu, cesta k ženství, cesta k sobě. A pak ve mě znovu vzklíčíla touha malovat. K mému překvapení jsem prodala svůj první velký obraz. Do té doby jsem ani nechtěla. A uvěřila jsem, že to jde. Měla jsem svou první velkou výstavu. Přišly ke mně obrazy Průvodce.
A znovu ke mně přišla láska, přišla v tanci, láska se smyslem pro humor, společná cesta k Bohu…